Kytička

Když jsem se před časem učila držet frivolitkový člunek, dostala jsem od své kamarádky - paličkářky, několik obrázků frivolitek. Sama nevěděla, jak k nim přišla, ale předpokládala, že je její maminka - švadlena dostala od své sestry ze zámoří, spolu s oděvními střihy.
Při pohledu na ně mi připomínaly podivný spletenec, který nebudu umět nikdy rozluštit, natož uvázat. Poděkovala jsem, obrázky uložila a zapoměla na ně. Nedávno jsem je našla a když jsem si je pozorněji prohlédla, zjistila jsem, že nejsou tak složité, jak se mi zprvu zdály a obzvlášť tato kytička je vhodná i pro začátečníky.  Pokud bychom ji chtěli mít jednobarevnou, tak, jak je vyobrazena, pracujeme jedním člunkem a klubíčkem pouze po lícové straně, takže není nutné hlídat si rub a líc. Výhoda je také v tom, že když dojde k chybě, velice snadno se nechá vypárat. Kytičku můžeme mít šesti, sedmi, osmidílnou, jak se komu líbí.

Náhrdelníky jsem vázala českou kordonetkou č. 30 a pro oživení jsem použila, jak je mým zvykem, techniku vkládání korálků - Kalvya, s jabloneckými korálkami. 

Přestože se mi i při nejlepší vůli nedaří dohledat původního autora této předlohy, děkuji mu za pěkné chvíle, které mi vázání této kytičky přinesly.

                                                                                                                          8. 5. 2010